Můj deník 1.-2.10.2019

Program

Mám teď trochu hektický období. Závody, nějaká práce navíc...zkrátka se to nakupilo. A v takových obdobích hodně oceňuju, že nemám předepsanej program, co kdy budu dělat a kolik toho budu dělat. Nebudu sice díky tomu nikdy nejlepší, ale zase to nejspíš budu schopen provádět hodně dlouhou dobu (samozřejmě za předpokladu, že nepřijde nějaká Talebova černá labuť). Kdybych měl například a úterý v programu předepsáno, že budu dělat kliky + shyby + dřepy, tak bych se pravděpodobně pozvracel. Celej den jsem totiž prováděl manuální práce a to poslední co jsem po návratu domů chtěl, bylo posilovat. Celkem přirozeně. A protože je to úplně jiná činnost, než kterou normálně vykonávám, je to taky poměrně dost stresu. Člověk se musí celej den soustředit na něco diametrálně odlišnýho, než obvykle a potřebuje to nepodělat, aby nezdržoval.

Takže jsem si večer hodil totálně odlišnou činnost. Dechovou techniku, která mi pomohla se zklidnit a směřovat pozornost jinam. Dá se říct, že jsem tak vykompenzoval ten celej den na nohách. A to můžu dělat, protože si tréninky programuju sám a protože děláme něco, čemu říkám pohyb. Klidně tomu můžeme říkat jinak. Crossfit, tělocvik, sokol. Je mi to fuk. Každopádně je to otevřenej systé, kterej stojí na nějakých tréninkových principech a metodách (aby to nebyl totální chaos), ale ty jsou dostatečně pružný na to, abych mohl každej den udělat alespoň něco. Možná ne to co zrovna chci, ale to, co zrovna potřebuju.

Pevně psaný programy mají totiž tu nevýhodu, že jsou dělaný na nějaký ideální podmínky. Člověk si najde program (a může to bejt v podstatě cokoliv, třeba dieta, nějakej stravovací systém), nějakej čas je schopen ho dodržovat, ale pak přijdou nemoci, dovolený, výjimky, výjimky z výjimek a tak dále. A vuala, najednou člověk zjistí, že za rok udělal polovinu toho, co udělat chtěl. K tomu taky pomáhá vést si deník, ale o tom zase jindy...

1.10.2019

• Jak už jsem avizoval, úterý bylo ve znamení dechovýho cvičení. Dýchání do čtverce v tempu 5:5:5:5. Půl hodiny posloucháte metronom a počítáte - jedna, dva, tři, čtyři, pět. Zadržet. Jedna, dva, tři....a tak pořád dokola. Takže ono je to výborný taky na koncentraci. Jakmile se zatouláte někam v myšlenkách, nebude to fungovat. Usnout taky člověk nemůže. Což byl včera můj největší problém...

2.10.2019

• Člověk si trochu odpočine a hned to jde. 7 kilometrů běhu na metronom v tempu 170 bpm. Největší posun v běhu mám teď ten, že dokážu konečně pracovat s krokem. Dokážu se uvolnit v kyčlích a nechat je rotovat, takže mám konečně pocit, že trochu běžim. Dokonce jsem poprvé zažil pocit, že skutečně běžím "z kyčlí". Silnej pocit, že člověk je v oblasti pánve a ta to celý řídí. Sice to bylo pár vteřin, ale paráda.
• Taky trochu toho protahování (isometrickej strečink k "palačince)
• A shyb 10x3 v tempu 5:1:X:1. To znamená cca 8 vteřin na opakování, 240 vteřin celkem ve shybu. @matkodurko, @phortun. Co tak nějaká soutěž o co nejpomalejší provedení shybu, nedáme? :) Pointa je se celou dobu nezastavit v pohybu v žádný z částí. Shyb v plným rozsahu od napnutých rukou, zpátky do napnutých. Úchop nadhmatem :)