Hradecký půlmaraton

Do Hradce Králové jsem nejel s žádnou velkou vyhlídkou na výsledek, ale užít si poslední závod mojí druhý běžecký sezóny. Koneckonců naběháno jsem v poslední době měl spoustu sprintů a kratších tratí. Těch delších příliš nebylo a pokud jo, byly poněkud pomalejší. Dávalo tedy logiku se zaměřit spíš na Chrudimskou desítku, kterou jsem běžel minulý týden a kde jsem si chtěl udělat osobák, což se nakonec i povedlo. Na půlmaratonu už jsem si letos svůj osobák navíc zaběhl. V Pardubicích a to za 1:50:00 (druhá půlka v životě). Do Hradce jsem tak necestoval s žádným velkým očekáváním, ačkoliv čas 1:45:00 lákal. S lehkou rýmičkou na krku a včerejším dvou a půl hodinovým tréninkem (to jsem trochu nevychytal) ovšem v podstatě bez větších vyhlídek. V plánu bylo prvních deset kilometrů zkusit za vodičem na 1:50:00 a potom se uvidí...

Oproti včerejšímu propršenýmu dni to dneska byla co do počasí jedna velká paráda. Trochu chladno, ale se sluncem v teplotě okolo 10 stupňů, takže v podstatě nepříliš daleko k optimálnímu běžeckýmu počasí. Na něj si zatím s naší běžeckou partou myslim stěžovat nemůžeme. Déšť jsme tuším zažili jen jednou a de facto šlo jen o lehké mrholení. Nepamatuju se, že bych někde přímo zmoknul. Třeba mě ale někdo opraví...

Po zhruba půlhodinové rozcvičce skládající se z masáže rollerem (válec), technických prvcích, dynamického strečinku a rozklusu jsme se s lehkým předstihem postavili na start, kde se nás dohromady sešlo zhruba 1 200. Já sem si okamžitě vyhlédl vodiče na 1:50:00 a mohlo se jít na věc.

Začátek závodu mě zklamal tím, že na začátku trasy se vážně horko těžko předbíhá. Celkem úzký cesty nedávají moc prostoru, takže pokud někdo zvolil horší výchozí pozici, asi se celkem nadřel, než se dostal na časy, který chtěl. Člověk musí neustále volit jinou stopu, nebo se brodit přes trávu, což zbytečně ubírá síly. Každopádně po pár kilometrech jsem se chytil, doběhl si svýho vodiče a chvíle běhu sem si krátil v klubku spoluběžců. Zhruba ve třetině závodu jsem zjistil, že se mi běží natolik dobře, že bych mohl atakovat lepší čas, vodiče předběhl a zkusil se skupině utrhnout. Super na tom bylo, že se přede mnou otevřel prostor, protože další vodič na 1:45:00 byl daleko přede mnou a vzájemně jsme se tak s ostatníma nemuseli motat pod nohama. Za nějakou chvíli jsem na cestě potkal fajn spoluběžce, se kterým jsem strávil další asi 4 kilometry, než odpadl s lýtkem. Občas jsme pokecali, což je na trati jinak celkem rarita, protože jak možná víte z návštěv různých parků, většina lidí u běhu vypadá, že každou chvíli zemře. Tímto tedy zdravim spoluběžce Kubu, kdyby si to někdy přečetl. :)

Když mi odpadl kolega, začal jsem soutěžit s časem. Věděl jsem, že průměrně běžím cca lehce pod 5 minut na kilometr a pokud to dokážu stlačit, můžu atakovat i vysněných 1:45:00 a tak jsem to zkusil. Na zhruba 18 kilometru už jsem věděl, že jestli mě nepotká mozková mrtvice, infarkt a nebo křeč, tak doběhnu na real-time (čas na čip) těsně pod. A opravdovej zázrak se stal na kilometru 19, když jsem před sebou uviděl vodiče na 1:45:00, o kterým jsem do tý doby ani netušil, že na trati je (v propozici se psalo, že vodiči jsou po 10 minutách). Takže cíl pro poslední dva kilometry byl, doběhnout ho. To se nakonec povedlo na posledním kiláku s tím, že nám hlásil, že doběhneme pravděpodobně lehce před limitem. Protože trochu zpomalil, aby ještě dodal trochu psychický vzpruhy ostatním, tak jsem ho předběhl a doběhl si do cíle s časem 1:43:44 (umístění někde na chvostu první třetiny závodního pole). Od prvního půlmaratonu před rokem a půl v Pardubicích mám tedy zlepšení něco přes 16 minut. Což je překvapení i pro mě, protože zase tolik toho za měsíc neodběhám.

Pozávodní fotka s medailí samozřejmě nemohla chybět.

Co dál?

Protože jsem si splnil svůj limit, kterej jsem chtěl pokořit předtím, než poběžím maraton, tak příští rok touhle dobou mě v Hradci čeká trať dvojnásobná. Čas 1:30:00 na půlce zůstává jako takovej long-term cíl, ke kterýmu se možná jednou prokoušu a možná ne. Zase tolik mi na tom zatím nezáleží. Rozhodně teda míň než na tom, zaběhnout si jednou ultramaraton (100 km).

Přes zimu teda trénovat, trénovat a trénovat. Delší tratě, víc objemů, víc kiláků. V březnu zase do Hradce na Křížovou desítku, potom půlka v Pardubicích, charita v Bukovce, možná něco mezi, ale hlavním cílem pro příští rok je maraton s cílem pod 4 hodiny.

Tak ahoj v nové sezóně!