Jan Kotyk - Dodekafonní sonáta

Název by stejně tak mohl znít "Nedodekafonní nesonáta", ale nezněl by tak sebevědomě a rázně jako "Dodekafonní sonáta", pravdou je, že jsem se snažil ve skladbě smířit tyto protichůdné techniky, sonátovou a dodekafonní, z obou jsem musel do patřičné míry ustoupit, aby vznikl funkční tvar, ten není ani striktně sonátový ani striktně dodekafonní. Tonální plán sonátové formy je nahrazen přeskupením tónových skupin v repríze, skladba má dvě provedení, dodekafonie využívá tonálních tvarů a pracuje s výseky řady a tak dále. Klasik by skladbu neoznačil za sonátu a serialista by mi vynadal za všechny neortodoxní tvary dodekafonních řad. Z obou technik je však skladba poučená a snaží se tvořit vyvážený a funkční celek.

Hraje autor

The title might sound like "Undecapaphonic Nonsonate", but it wouldn't sound as confident and vigorous as "Dodecaphone Sonata", the truth is that I tried to reconcile these contradictory techniques, both of which had to retreat to a certain extent. in order to create a functional shape, it is neither strictly sonata nor strictly dodecaphone. The tonal plan of the sonata form is replaced by a regrouping of the tone groups in recapitulation, the composition has two developement, dodecaphony uses tonal shapes and works with cuts of the series and so on. The classic composer wouldn't call it a sonata, and the serialist would scold me for all the unorthodox shapes of dodecaphone series. From both techniques, however, the composition is instructed and strives to form a balanced and functional whole.

Piano: autor