Jo, člověk se prvně musí uklidnit a zanadávat si sám pro sebe, než na něco takového odpoví. Je to štěně, co po něm může chtít? Štěně si musí prvně zvyknout na samotu. Nejde to ze dne na den. Je logické, že na začátku bude děsně vyvádět.
Jelikož já i přítel pracujeme z domu, tak si Remy zvykl, že jsme s ním 24/7. Pak to byl docela problém, když jsme měli oba dva odejít. Třeba jen i na pár minut. Děsně vyváděl. Štěkal a vyl, skákal na dveře, až je poškrábal. Časem si na to prostě zvykl a vcelku se uklidnil. Většinou ho tedy vozíme s sebou, když to jde, a on čeká v autě. V zimě mu dáme do auta deky a peřiny. V létě otevřeme okna, parkujeme ve stínu, v kufru mu necháváme misku s vodou. Když je velké horko, tak spěcháme, nebo když je vedro k nevydržení, tak hold prostě musí zůstat doma. Trošku si většinou postěžuje, co vím, ale pak si jde lehnout a prospí to.
Kamarád, co má Remyho sestru, tak si ji taky všude bere s sebou. A pes na něj většinou čeká v autě, nebo se potuluje někde kolem něj. Dobrmani jsou hold závisláci.
Z toho, co píšeš, je vidět tvůj nadhled. Máš vlastní zkušenost a víš, jak to chodí. Nejvíc problémů podle mě vzniká, když se s tím člověk setkává poprvé. Kdyby ta paní prošla stejnou zkušeností, byla by shovívavější… Ale tím to samozřejmě neomlouvám. Pozoruji to i na sobě, lidi dělají chyby nebo řeší věcí pořád stejně a dokola. Nebudu přeci kázat vodu a pít víno (—:
No, tomu našemu už jsme začali říkat píšťalka, anebo ukňouránek. Snad to brzy přejde, jinak paní zešílí. (–: